Smrt za mák
Smrt za mák
Až když minulý týden padl M.Š., uvědomil jsem si, v čem je vlastně důležitá práce vojáků a Provinčního Rekonstrukčního Teamu v Afghánistánu. Samozřejmě, cesta k míru, kterou si drtivá většina Afghánců přeje, je velmi zásadní. V tom, dle mého názoru, se vojáci a PRT vhodně doplňují. Zcela eliminovat Taliban je důležité nejen kvůli hrozbě možných teroristických útoků, ale také kvůli zabránění distribuce heroinu na světové trhy. M.Š. byl zavražděn v provincii Hílmand, jedné z posledních bašt Tálibů v zemi. Proč operuje Taliban právě tam? Hílmand je totiž hornatá a poměrně úrodná oblast, kde se velmi dobře osvědčilo pěstování máku. Prodej heroinu má Taliban pevně v rukou a je jeho značným zdrojem příjmů. Pochopitelně si v současné situaci nemůže dovolit o tyto zdroje přijít a proto se v oblasti bude držet zuby nehty. Tím, že koaliční vojáci Táliby vytlačují, prokazují službu nejen Afgháncům samotným, ale celému světu. Těžko soudit, ale možná, že přítomnost a činnost M.Š. a jeho třiceti kolegů pomohla odvrátit tragédie v několika západních rodinách. A třeba právě v českých.
Argumentace tvrdící, že pokud dojde v lokalitě k výraznému omezení, nebo dokonce zničení všech makových výrobních oblastí a tím k navýšení chudoby, jsou zcela směšné. Jako student zemědělské univerzity vím, že v těchto oblastech se dá stejně úspěšně pěstovat celá škála alternativních plodin. O geneticky modifikovaných na zdejší nadmořskou výšku, klima a půdní typ nemluvě. A dále: výkřiky, že tamní obyvatelé jsou na příjmech z produkce máku zcela závislí, je také zavádějící. Tálibové platí pěstitelům za jejich produkci odměny v řádu almužen. A přestože jsou za pěstování máku v Afghánistánu velice přísné tresty, je pro obyčejné zemědělce menší riziko pracovat pro Taliban. Je to pochopitelné protože na rozdíl od těžko vykonatelného práva v odlehlé oblasti, je hrozba postihu od Tálibů zcela reálná a na denním pořádku.
Při rozvoji, systémem v počátku dotovaném zemědělství, se životní úroveň obyčejných Afghánců několikanásobně zvýší. Je jen třeba zbavit je strachu a ukázat reálnou budoucnost. Prosperující budoucnost. Talibové mají „své“ producenty prakticky jako otroky. Farmáři jsou vystaveni permanentnímu tlaku, vydírání a šikaně. Někdo, o jehož charakteru si netřeba dělat přehnaně velké iluze, by mohl namítnout, že obyvatelé v celé inkriminované oblasti nejsou po staletí navyklí na jiný způsob zacházení a o žádný mír a demokracii ani nestojí. To považuji za v lepším případě idiocii, v horším za demagogii. Ale i (především) pro tyto „argumenty“ platí, že pokud jsou na Zemi lidé, kteří žijí v ustavičném strachu a stresu, není špatně pokusit se jim pomoci. Ačkoliv kdo nic nedělá, zdánlivě nic nezkazí.
M.Š. a jeho kolegové byli a jsou aktivně zapojeni do procesu restrukturalizace válkami a útlakem zdecimované země. A za to jim, stejně jako lidem z PRT patří moje veliké uznání a obdiv. Samozřejmě vím, že v každé společnosti se vyskytují lidé dobří i méně dobří. Nepředpokládám ale, že za stavu kdy Česká republika disponuje profesionální armádou a vojáci tak odcházejí do misí dobrovolně, budou se v jejích řadách vyskytovat individua, která si odejdou beztrestně zastřílet po jiných. A to je pro reputaci vojáků u obyvatel v okupované zemi velice důležité. Aby místní lidé viděli, že přítomní okupanti nejsou v jejich vesnicích za účelem rabování a znásilňování. Je třeba, aby si uvědomili že jsou to lidé, kteří ctí život a svobodu, kteří je odjíždějí bránit a budovat daleko od domova a svých rodin, do světa chudých, prostých lidí, do světa jedné z prvních linií boje proti útlaku.
M.Š. byl zavražděn sebevražedným útočníkem. Velice by mne zajímalo, jestli atentátník věděl, proč ve skutečnosti umírá. Jestli věděl, že za svojí mučednickou smrt a smrt „pohanů“ přijde do nebe, nebo na chvíli odvrátí zničení dalšího makového pole za účelem profitu, anebo se jednalo o mentálně zaostalého ubožáka, který nemá o smysluplnosti celé tragédie nejmenší ponětí a jemuž byl útok vštípen/vnucen. Nebylo by koneckonců divu, v poslední době slýcháme o sebevražedných útocích mentálně postižených jedinců v Iráku stále častěji.
Nebezpečí smrti hrozí od Tálibů dvakrát a v podstatě pro všechny. Za prvé v podobě ozbrojeného odboje, za druhé, ještě zákeřněji, v podobě distribuce tvrdých drog.
Komentáře
Přehled komentářů
Vybornej clanek... prekvapujes kamo... Skvela argumentace, dobrej sloh a struktura. doporucuju ale nektera z faktu a tvrzeni oprit o citace odborne literatury, tisku, slovniku apod... ne ze bych tem vecem neveril- hovno o tom vim stejne jako vetsina potencionalnich ctenaru a prave proto tam ty odkazy patri. Jakymkoliv argumentem, ktery je pouze neoprenym tvrzenim uzavrenym v ramci clanku totiz snizujes duveryhodnost argumentu ( a tuplem, kdyz se odvolavas na sebe jako na autoritu- tim se jen uzaviras do vlastni argumentace).
Myslim ze mas potencial jinak bych ti to sem nepsal.
JOUJOUJOU
Zoidberg
Ou man!
(Zoid, 27. 3. 2008 14:31)