Letní Olympijské hry Teherán 2016
Letní Olympijské hry Teherán 2016
Stalo se již zaběhnutým standardem, že pokud může jedna země na druhé profitovat, obvykle dochází k tomuto naplnění dvěma cestami: diplomatickou, či cestou síly. Pokud není ochota zabývat se cestou první, dochází k řešení situace cestou druhou. V takovém případě se hledá vhodná záminka, ospravedlňující nastávající konflikt. Stejně jako to proběhlo v Bosně a Hercegovině (1914), potopením amerického parníku Louisitania (1915),zinscenovaným útokem na maják v Polsku (1939), invaze vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR (1968), nesmyslnými argumenty pro válku v Iráku (2003) a tak dále a tak dále. Mocné, i méně mocné státy, jichž se konflikt přímo netýká, ale je přitom v jejich silách mu zabránit, se do dané problematiky vměšují pouze v případě, že na něm určitým způsobem vydělají. V opačném případě zaujmou liknavé stanovisko, maximálně ještě tak situaci odsoudí a za pět, deset let odsouhlasí sporně účinné sankce. Jinými slovy, nechtějí si zbytečně pálit prsty. Jde jim o nasycení vlka a zachování živé kozy. Vlk je ale zpravidla masožravec a veškeré snahy naučit ho žrát sóju, končí fiaskem. Pokud nasytíme šelmu, po krátké době jí opět vytráví a dožaduje se další porce.
Sami máme bohaté zkušenosti z kauzy Mnichovská dohoda. Obětováním jedné poloviny rozlohy suverénního státu ze strany mocností, v obavě z možné krize v Evropě, se docílilo pochybné stability na necelý rok. Co následovalo, se budou ještě dlouho učit děti ve školách.
Je jen otázkou času, kdy se občané Tibetu uchýlí k zoufalým akcím, podobným, jaké proběhly ze strany čečenských „teroristů“ v severoosetském Beslanu, nebo moskevském divadle na Dubrovce vůči Rusům. V žádném případě nechci omlouvat terorismus, ale záleží na interpretaci. A dějiny píší vítězové. Jeden příklad za všechny: Říšský protektor Heidrich měl za cíl postupnou likvidaci původních obyvatel Protektorátu Čechy a Morava. Byl zavražděn. Je možné, že Gabčík s Kubišem byli teroristé? Z pohledu Československa nikoliv. A z pohledu médií Třetí Říše? Odpovězte si sami.
Záběry čínské státní televize z hlavního města Tibetu detailně ukazují, kterak mniši ve svých charakteristických rouchách rabují Lhasu. Už nám ale neukazují jediný výstřel z policejní zbraně, nebo dokonce přímý zásah proti demonstrantům. Bohužel se do města zatím nemají šanci dostat nezávislí reportéři. A ne náhodou. Ačkoliv Číňané argumentují nestabilitou lokality, je naprosto jasné, o co jim ve skutečnosti jde. Tibetský problém je jim trnem v patě již téměř šedesát let, ale teprve v posledních dvou dekádách se Čína snaží profilovat jako dynamicky se rozvíjející stát, se značnými ústupky vůči kapitalismu a demokracii. Na venek to tak do značné míry skutečně působí. A problém s Dalajlámou se jim jaksi na krám nehodí. Avšak realita je zrůdně odlišná. Jediným důvodem, proč je v Číně relativně málo politických a jiných nepohodlných vězňů je ten, že již nejsou popravováni jako oficiální nepřátelé státu, ale jednoduše se „ztrácí“. O osudech těchto lidí se můžeme jen dohadovat. Jednou se ztratí a tím celá věc s nepohodlnou osobou končí. Anebo ještě lépe. Vězni z řad inteligence, náboženských vůdců, novinářů a dalších nevinných lidí jsou demonstrativně vedeni ulicemi měst, s černou kápí na hlavě a prezentováni pomocí tlampačů rozlícenému davu jako vrazi, pedofilové a prostitutky. Není proto divu, když důkladně promasírovaná čínská veřejnost různě zkreslenými nebo tendenčně stylizovanými informacemi na tyto “zvrhlíky“ plive, hází zkažené ovoce a hystericky ječí.
Pokud je toto nástrojem systému, který zároveň od základu popírá právo jednotlivců na základní svobody a práva, umožňuje mučení vězňů a jinak likvidačně vystupuje proti „svým“ etnikům, považuji umožnění pořadatelství Letních Olympijských her v Pekingu za kolosální selhání demokratických zřízení nejen jako celku, ale i jednotlivých států. Pokud se za práva týraných lidí nechtějí postavit demokraticky volení představitelé státu, je potom morální povinností každého občana vyjádřit svůj nesouhlas osobně. Demokracie není zadarmo, s tím máme bohužel také své zkušenosti. Právě my ale dokážeme na problém nahlížet jinak, než například Švédsko, které diktaturu už staletí nezažilo. Pokud s tím ale většinová společnost nic dělat nechce a spokojí se s tím, že se na patnáct vteřin rozhněvá u večerních zpráv a situace jí je jinak aktivně lhostejná, potom se můžeme s klidným svědomím vzdát kandidatury na pořádání LOH v Praze a „darovat“ ji Íránu. Jeho představitelé se od čínských přátel liší jen v detailech. Jde o zemi s politickými vězni, se značným nerostným bohatstvím, uplatňující přinejmenším středověké právo šaría a v neposlední řadě popírající právo na existenci jiného suverénního státu – Izraele.
Je pro nás mnohem pohodlnější nakrmit šelmu a mít od ní na chvíli klid, než se hazardérsky šťárat větvičkou ve sršním hnízdě - pokud nám ovšem šelma slíbí, že po nakrmení zůstane v kleci. To se nám ale nemusí z dlouhodobého hlediska vyplatit, predátor dostane zákonitě opět hlad. A tím, že obětujeme „hrstku“ pacifistů, ničeho nedosáhneme. Navíc tím fakticky zrůdný systém jen podporujeme. Jde o kolektivní vinu, ale jen kolektivním studem se nic nezmění. Tibet má tu smůlu, že jeho nerostné bohatství je zanedbatelné a kulturní památky, které by mohly nalákat turisty, byly téměř do jedné zničeny a nahrazeny železobetonovými supermarkety. Škoda, že nedisponuje například ložisky ropy; pravděpodobně by se o jeho práva Světový strážce demokracie, Spojené státy americké, zajímal důkladněji.
Všem sportovcům účast na Olympiádě ze srdce přeji, ale každý z nich by si měl uvědomit, kde vlastně svůj stát reprezentuje a zda to má něco společného s Olympijskými ideály..
A perlička na závěr: čínští pořadatelé minulý týden uveřejnili na svém pravidelně aktualizovaném serveru o Olympijských hrách, že každý sportovec, který bude v průběhu OH vyjadřovat své politické názory, bude z území Číny vyhoštěn. Neuvedli ovšem kam. Osobně se domnívám, že na Ostrov svobody – Kubu. Tam už je ty provokace přejdou.
Komentáře
Přehled komentářů
Pokud budete mít čas a náladu na okomentování článku, budu velmi rád. Vaše názory jsou mi přínosem. Autor
Komentáře
(Bubáč, 18. 3. 2008 22:17)