Devils Extreme race
Devils
Extreme Race 2007
(Čertovy proudy,
Vltava)
Organizační tým,
skládající se z Míry Kodady, Jirky Kopečného a řady runnerů, se pochlapil a na
víkend 1.-2.9. nám připravil lahůdku v podobě dvou contestů pod lipenskou
přehradou. Klukům (a holkám) se podařilo vytvořit masivní mediální kampaň,
sehnat dostatek sponzorů a povolení, aby se vůbec závody ve slalomu a kayak
crossu mohly uskutečnit. Odměnou za to byla účast bezmála sedmdesáti závodníků
z Čech, Itálie, Slovenska a Německa.
Sobotní závod – Big Shock Slalom race – se jel v
sobotu. Začínalo se pod loučovickým mostem a to ve velkém stylu – skokem z
rampy. Sice nebyla moc dlouhá ani rychlá, ale pro účely obou závodů
dostačující. Následovala trať dlouhá přes
Nakonec Big Shock Slalom race zaslouženě vyhrál Zajíc
(Jan Lásko), kterej svým stylem pádlování nikoho nenechal na pochybách, cože to
vlastně na Novém Zélandu celou tu dobu dělal. Celkově to byl super slalom, s důrazem
na technické schopnosti paddlerů.
Sobotní párty předcházela hromadná
večeře. Tu organizátoři vyjednali závodníkům v restauraci jen pár metrů od
fotbalového hřiště, kde celej cirkus přespával (stany, auta, bannery,
trampolína, Balance boardy, lodě, stánky, music stage). Potom se většina (nejen
kajakářů) pozvolna dostala do stavu podroušení a večírek na sebe nenechal
dlouho čekat. Několik DJ‘s spustilo svoje desky a ti, kteří holdují House music
si zvesela zapařili. Nakonec si zapařili úplně všichni.
Nedělní ráno nebylo zdaleka tak krušný, jako sobotní,
dokonce i počasí se poměrně umoudřilo a okolo půl desátý se rozjel závod v
Kayak crossu.
Ten se jel systémem rozjížďěk, v každé čtyři kajakáři,
z nichž dva v cíli nejrychlejší postupovali. Je to všeobecně dost kontaktní
disciplína, ale Míra striktně zakázal veškerý běžný zákeřnosti. Nicméně, start
z rampy se třema dalšíma mastodontama zaručoval veselou podívanou pro
přihlížející. Nemluvě o banneru v půlce trati, kterého se museli všichni
povinně dotknout, aby mohli postoupit do dalšího vyřazovacího kola. Trať byla
velmi obtížná, uvážíme-li, že se celkově jedná o jeden z našich
nejkomplikovanějších říčních úseků, navíc obohacená čtyřmi agresory, kteří se
chtějí dostat hlava nehlava jako první do cíle. Ten byl asi šedesát metrů pod posledním
bannerem a i zde se muselo systémem „Touch the banner“ ukončit závodní jízdu.
Byl to prostě masakr, kterej Vohraďák vyjádřil podle
mýho názoru dost přesně: „…po prvních dvoustech metrech máš červený mžitky před
očima, potom dlouho přes bílou vodu nevidíš nic, nemůžeš dejchat a u cíle už
vidíš jenom tak na metr před špičku svý lodi…“. Myslim, že každej, kdo si dal
alespoň dvě rozjížďky, se s tímhe tvrzením ztotožní.
Nakonec jsem vyhrál JÁ (super věc, psát o sobě
článek;)))), za mnou byl Jakub „Čuro“ Němec, třetí Honza Kolář a na čtvrtým
místě Ondra „Krupizna“ Krupka. Byl to pro mě naprosto dokonalej contest, už
dlouho sem si závody takhle neužil a ještě dlouho budu slyšet, jak za mnou
kluci funěj a dojížděj mě. Nakonec to se mnou dopadlo dobře a jako celkovej
vítěz závodů jsem obdržel creekovej kajak Spunt a tandemovej seskok padákem.
Prostě paráda, o který se mi nesnilo.
Celkově musim Devils Extreme race hodnotit velekladně,
protože se lidem z organizačního týmu bez větších problémů podařilo uspořádat
závody, kde slovo EXTREME neznamená jenom berličku k oslovení nejširší
televizní veřejnosti, ale má význam zcela původní.